O druhém červnovém víkendu jsme se vypravili na vodu. V pátek odpoledne jsme se srotili na Hlavním nádraží a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Dobrodružství začalo dříve než bychom čekali, protože jsme měli hned tři přestupy kvůli výluce na trase. Po několikahodinové cestě jsme konečně spatřili náš cíl… V sále domu kultury si našel každý místo pro svůj pelíšek na následující dvě noci a poté jsme se přesunuli k ohni, kde jsme opékali špekáčky, hráli na kytary, zpívali, hřáli si ruce a nechali si tváře zbarvit teplem “sesterského krbu”.
Druhého dne ráno si kapitáni zabalili své posádky a naše expedice se přesunula na nádraží, abychom popojeli vlakem směrem proti proudu. Naši logističtí experti mezitím odvezli lodě a věci na místo odjezdu. Počasí nám přálo a měli jsme něco přes dvacet stupňů a spíše jasno, tudíž jsme se všichni před naloděním poctivě natřeli opalovacím krémem. Pak už se posádky naskládaly do všech pěti raftů a nechaly se unášet proudem řeky. Opava teče krásně rychle, díky čemuž se nemuselo nijak usilovně pádlovat a mohli jsme si vychutnávat výhledy na okolní krajinu.
Uprostřed dne jsme přistáli v podhradí hradu Rabí, které jsme předešlý úsek měli možnost pozorovat. Posilnili jsme se obědem a vypravili jsme se hrad dobýt. Nebyl to jednoduchý boj, protože za bránou hradu nás čekal nejeden strmý úsek. Sestry jsou ale v dobývání hradů zkušené, a tak nás pár metrů strmého stoupání nemohlo zastavit. Krásné výhledy do okolí hradu byly odměnou za namáhavé dobývání pevnosti. Kromě výhledu jsme se odměnili točenou zmrzkou.
Vrátili jsme se ke svým lodím a splavili se do Střelských Hoštic, odkud jsme to měli jen pár set metrů do našeho útočiště v místním kulturním domě. Otužilejší z nás si dokonce dali koupačku v řece. Po večeři jsme rozdělali opět táboráček, ale někteří z nás šli rovnou na kutě vyčerpáni dnem plným dojmů a sportovních výkonů.
V neděli nás čekalo balení bagáže i balení posádek do barelů. Nalodili jsme se v kempu, kde jsme předchozího dne přistáli a sjeli jsme do našeho cíle, kde jsme se osušili, převlékli a vyrazili jsme na nádraží. Pak už jen zbývala opět zdlouhavá cesta domů do Prahy, kde nás vítali rodiče a blízcí a nezbývalo nám nic jiného, než se rozloučit a vydat se do svých domovů.
